Říjen 2012

31/10 2012

31. října 2012 v 19:00 | Annie Lee |  Diet

Snídaně - 2x malý celozrnný chléb
Svačina 1 - Celozrnná houska, mandarinka
Oběd - Nic
Svačina 2 - Nic
Večeře - Nic
___________________



Mám chuť zatleskat si, že mám sílu vůbec dotknout se klávesnice. Začátek dne ve 4 ráno, poté následovalo 5 hodin mluvení na pódiu před malými dětmi. Nikdy předtím mě nanapadlo, jakou práci dá získat jejich pozornost. Asi by jste taky měli vědět, že do mě všichni během akademie nasoukali asi 34536226 čokoládových, gumových a karamelových bonbónů.

Moje drahá matinka mi oznámila, že pokud se nesrovnám a nepřestanu povídat hlouposti o své váze, bez milosti půjdu rychlým krokem za odborníkem. Začala mě kontrolovat při snídani a neustále se mě ptá, co jsem za den snědla.
Nerada to říkám, ale mám pocit, že začíná etapa velikého lhaní.




30/10 2012

30. října 2012 v 18:13 | Annie Lee |  Diet

Snídaně - Ovesná kaše
Svačina 1 - 2x malý celozrnný chléb
Oběd - Nic
Svačina 2 - Nic
Večeře - Celozrnná houska, rajče, list salátu
_________________________________



Naprostá únava. Do školy za tmy, ze školy za tmy. Přestává mě to bavit.
Večer strávím nad projektem a horkým čajem. Jídelníček žádná sláva, nebudeme si lhát. Ta večeře být nemusela.
Jen čekám na den, kdy se konečně vzchopím, ale asi zbytečně. Váha jde sice dolů, ale mám prostě pocit, že to nejde znát.. Určitě víte, o čem mluvím!
Zítra mě čeká " školní halloweenská akademie " hahaha, to je vážně pecka, skáču radostí. Větší šaškárnu učitelský sbor asi vymyslet nemohl. Není nic lepšího, než zítra vstávat ve 4 ráno.
Už aby byl zase víkend, no school - no stress - no food.

EDIT - 20:00, záchvat. Proč? Proč, když mi to dnes tak šlo. Je to v koncích, ZASE. Teď je jen otázka času, kdy poběžím na záchod. Je mi ze mě špatně.


29/10 2012

29. října 2012 v 18:09 | Annie Lee |  Diet

Snídaně - Ovesná kaše
Svačina 1 - Rohlík, čtvrt okurky
Oběd - Salát, 4 malé kuřecí kousky
Svačina 2 - Nic
Večeře - Nic
________________________



Pondělí nikdy není nějaká sláva. Doufám, že jste na tom s jídlem lépe jak já!
Docela se mi ten sníh venku líbí, konečně nadešel čas kabátů, svetrů a kulichů, jsem do téhle módy blázen!
Co se týče školy, mám pocit, že se tam všichni absolutně zbláznili. Taky toho po vás chtějí tolik?

Dnes mě zarazila věta mé nejlepší kamarádky. ,, Měla bys zase více jíst, začínají ti vyčnívat klíční kosti "
Nevím, jestli mě to má těšit, protože mě se to líbí.. Nebo trápit, protože se o to lidé začínají zajímat.
Každopádně jíst opravdu nezačnu. Tedy, určitě né tak, jak by ostatní chtěli.



The real me

28. října 2012 v 17:13 | Annie Lee |  Diary
Nice to meet you!

Čím začít? Jak jistě víte, jsem Annie. Ráda bych podotkla, že to není jen přezdívka, od batolete mi neříkají jinak.
Jsem poměrně klidný člověk, nevyvolávám zbytečné hádky, nepletu se do věcí, do kterých mi nic není. Za tu dobu, co jsem tady, jsem stačila poznat spoustu, spoustu zlých, neupřímných a falešných lidi. Právě proto se od lidí vzdaluju. Není to myšleno tak, že celý dny sedím v koutě. Miluju společnost, jen se jí neoddávám.
Miluju svoje město, Praha je matka. Miluju atmosféru tady, protože tohle město nikdy nespí.
Původně jsem bulharka, ze strany matky. Názorem se vždy liším, jiným slovem, nejsem ovce. Nejsem nejhubenější, chodim do kostela a věřím v lásku na 1. pohled. Ráda piju, kouřim slimky a pozdě vstávám.

Lidé říkají, že jsem krásná. Dokonce se jim líbí i má povaha, která je podle mě velmi, velmi flegmatická. Můj velký problém je, že se nedokážu bavit s hloupým člověkem. Tím myslím jako, lidsky hloupým, primitivním.
Za těch pouhých 15 let, jsem také stačila zaznamenat, že vše je pouze o penězích a sexu. Je to jedna velká hra a každý z nás má jiné karty. Nepocházím z chudé rodiny, vždy jsem dostala to, co jsem chtěla.

V mém životě hraje obrovskou roli rodina, přátelé, studium, hudba a jídlo. Přesně tohle dělá můj život takový, jaký je.
Po pravdě neberu život příliš vážně. Ničeho, co jsem doposud udělala nelituju, protože v tu danou chvíli, jsem to opravdu chtěla. Pohybují se okolo mě lidé, pro které bych šla až na konec světa, ovšem i ti, pro které bych nešla ani ke dveřím, a že jsou ty dveře sakra blízko.

A ano, na fotce jsem já.



28/10 2012

28. října 2012 v 13:39 | Annie Lee |  Diet
Hladovění a odmítání je důkazem silné vůle.

Snídaně - Nic
Svačina 1 - Nic
Oběd - Nic
Svačina 2 - Nic
Večeře - Nic
__________________
Pití - voda, kafe, cola light



Vím, že z tohodle nemáte radost.
Nemám hlad, nemám chuť dělat něco námáhavého a je mi zima. Včera jsem to přehnala, musím se teď hodně hlídat, když už jsem došla takhle daleko.
Představa, kolik mě zítra čeká testů, projektů a přemýšlení, mě nutí si jen kleknout na kolena s obličejem v dlaních. Včera večer se mi ozval D. Opět po týdnu, nečekaně.
Spoustu z vás by chtělo vědět, jak vypadám, což mě těší! Na večer sem hodím fotku.
HOLD ON!


27/10 2012

27. října 2012 v 20:08 | Annie Lee |  Diet
Katastrofa, pohroma, neštěstí, fiasko!

Stydím se sem napsat, to co jsem dnes snědla, bylo toho totiž tolik, že bych to nedala dohromady.
Příslo to, čeho se obávám každý den, záchvat. Protože po něm následuje vždy to, co nechci.
Od zítřka musím opět najet do starých kolejí.
___________________________



0.001

27. října 2012 v 19:54 | Annie Lee |  Thinspo





26/10 2012

27. října 2012 v 19:33 | Annie Lee |  Diet
Snídaně - Nic
Svačina 1 - Nic
Oběd - Čínské nudle, krevety
Svačina 2 - Nic
Večeře - Jablko
____________________



My never-ending story

27. října 2012 v 17:47 | Annie Lee |  Diary
Ahoj krásky,

přátelé mi říkají Annie, docházím poslední rok základní školy a dá se říct, že není den, kdy bych nepřemýšlela nad jídlem. Kdy bych neplánovala to, co za ten den sním. Je složité uznat v 15ti letech, že mám asi nějaký problém.

Vše začalo koncem letošního léta. Ztratila jsem důvěru k nejbližšímu člověku, po celou dobu jsem se soustředila jen na něj, neměla jsem důvod myslet na něco jiného. Ale co se stane, když vše zmizí? Člověk se zpravidla začne soustředit na jiné věci, aby utekl od depresí. Já začala s jídlem, asi jsem si chtěla dokázat to, že můžu být perfektní. Jsem si vědoma i toho, že mám rodinu v troskách. Rodiče se rozvádí a věřte nebo ne, tenhle rok jsem si doslova prošla hořícím peklem.

Koncem léta jsem vážila něco málo přes 70kg. Bylo mi to jedno, vždy jsem jedla, to co jsem chtěla. Nezajímala jsem se o kalorie, ani o to jestli je to zdravé, jídlo jsem milovala.
Začátkem školy, jako by mi něco přeletělo přes nos. Upřednostnila jsem zdravé jídlo, stala se vegetariánkou, začala jsem počítat kalorie a mnoho jiné. To vše mi nadělilo 60 kg.

Myslím, že jsem obyčejná holka z Prahy, která miluje rušné noce, knihy, hudbu, své 2 nejlepší kamarádky, za které by dýchala už přes 5 let, a stále se v jejím životě prochází jeden a ten samý kluk, který jí plete hlavu. Který by v jejím životě, po tom všem, co jí provedl, neměl mít vůbec žádnou roli. Kluk s iniciálem ' D '


A taky bych to nebyla já, abych nechtěla daleko menší váhu. O můj boj, diety a každodenní děje se budu dělit.